Mám v hlavě jeden takový příběh. Tak dlouho, až mi to nedalo a začal jsem ho blíže zkoumat. Postavy, jména, prostředí. 

A taky skicovat. Jen tak, z dlouhé chvíle. Louka u lesa nebo třeba svahy hor. Čára sem, čára tam. Expresivně, rychlé kompozice.

Většinou zůstalo jen u těch hrubých skic.

Ale teda tahle, ta se mi lehce vymknula z ruky.

A jak to bylo dál?

Tak to zatím ještě nevím. Teda trochu málo vím — ale nepovím.