Florbal, video, Bob Dylan. Můj program pro dvě víkendová odpoledne. Idea zněla – spojit příjemné s užitečným. Bivoj hraje semifinále první ligy, spáchám pro kluky video pozvánku. A sám se zase něco přiučím.

Prima.

Co zhruba chci, jsem věděl. Ušmudlané a odrbané video s pořádnou dávkou emocí. Průsečík starého wallpaperu Bivoje a úvodních titulků True Detective.

 

 

Jasně. Neměl jsem čas ani záběry na takovouhle pecku. To jsou titulky roku. Nejsem HBO, jsem fanoušek. Ale tak to prostě chodí. Alespoň že fotek je dost, a protože Denisa a Shindy mají šikovné oko, je z čeho vybírat.

No. Takové video je samozřejmě poněkud piplačka. Grafika, koláž, animace, texty… Nápady se navíc rodí postupně a občas musíte všechno přeorat. Zahazovat už hotovou práci!

Ovšem v neděli odpoledne byla animace na světě. Jenže tu byl ještě jeden oříšek k rozlousknutí.

 

Přestřelka na YouTube

 

Chcete-li zahrát trochu na city, nemůžete se spokojit s kdejakou odrhovačkou. Potřebujete pecku, co chytí za ucho i za srdce. Jenže takové na stromech nerostou.

Hm…

Nejsem zrovna recenzent z Bravíčka, ale Evu a Vaška snad od sebe ještě rozeznám. Tedy jsem se ponořil do hlubin archivu a spolehl se na intuici bývalé máničky.

Pročesával jsem adresáře, pár typů bylo na světě za chvíli… Ale sotva mi na padlo oko na NĚJ, bylo jasno.

Vrazím tam Dylana! Konkrétně skladbu z jeho soundtracku k filmu Pat Garrett and Billy the Kid. Jestli neznáte, hoďte si mezi novoroční předsevzetí. Film i hudba jsou dokonalé. Koneckonců existuje snad v dějinách kinematografie úchvatnější scéna, než ta se slavnou Knockin‘ on Heaven’s Door?

Pro své video jsem si však myslel na jinou skladbu. Billy 1.

Byla tu však potíž. Licenční podmínky YouTube. Písnička je chráněna autorským právem. Přirozeně. Věděl jsem o tom a věřil, že to nějak obejdu. A zkusil jsem to.

Pátral jsem po návodech.

Nastavoval licenci Creative Commons.

Uváděl zdroje.

Doufal.

Škemral.

Kurizoval!!!

Houby platné. YouTube pokaždé vystavil stopku a video bylo bez zvuku. Čili k ničemu. OK. Je na čase změnit přístup.

 

Mr. & Mrs. Smith

 

Když tu není ta, která tu není, tak je tu ta, která je tu. Říká Vašek Koubek.

Dobře, Bobe, děláš ženu, jak chceš. Na webu se povaluje spoustu skladeb, které jsou k dispozici zdarma. A i kdyby ne zdarma, tak k dispozici. Třeba mi pšenka pokvete jinde. Strejda Google poradí a bude to lítat.

A ejhle. Bingo! Web FMA, čili Free Music Archive. A na něm Mr. & Mrs. Smith. Hned jsem věděl, že jsem doma. Projel jsem pár věcí, ale písnička Take back your crown, to prostě byla trefa. Nejen hudba, ale i text. Kluci dvakrát prohráli, bylo třeba se postavit na nohy. Zabojovat. Rozflákat soupeře po manťácích!

Snad jedině policejní siréna na začátku mi do videa úplně neštymovala…

Líná huba, holé neštěstí. Sednul jsem, napsal email. Ahoj, jsem ten a ten Pepa, máme tady takovou situaci, podpora kamarádů, kdyby náhodou, dneska hotovo, velice laskava.

Hollis Smith byla velice laskava. Hollé štěstí. Našla původní verzi písničky, poslala, popřála mnoho zdaru.

Mr. & Mrs. Smith

Mr. & Mrs. Smith

A bylo to. Písnička nádherná, práva ošetřena a ještě jsem objevil zajímavou dámu, co umí sakra dobře hrábnout do kytary.

Kam se na ní hrabe nějakej folkař! Dík moc, Hollis.

Jo, a to video?

 

 

Mimochodem pánové oba domácí zápasy vyhráli. Přirozeně.

Líbí se vám obsah?

Získejte zpravodaj s užitečnými tipy pro vaši firemní grafiku a marketing. Píšu ho poctivě a posílám, jen když to dává smysl. Třeba jako zatím poslední mimořádné vydání.

You have Successfully Subscribed!