Nedávno jsem si přečetl v takové té knížce, co si píšou maminky, když se jim narodí ratolest — u ničeho chvíli nevydrží, ale u malování, u toho teda ano. No vidíte, a vydržel jsem to i v přeneseném slova smyslu. Ač jsem se ke kreslení vracel dlouhým obloukem, protože mi chvíli trvalo zjistit, co v životě chci dělat.

A pokud jsem vytrval ještě u něčeho dalšího, potom u sportu. Jedna z mých nejranějších vzpomínek je cesta tramvají z hokeje. Venku pableskovala světla chemičky, temnota dávala oknům čarodějnou moc zrcadel a já jel s otcem do Mostu, kde jsme chvíli bydleli, ze zápasů litvínovské Chezy.

Co se ale stane, když nakreslíte úsečku mezi grafikou a hokejem? Možná na ní najdete třeba malovaného maskota.

Dost pravděpodobně však také zájem o další disciplíny sportovní estetiky. Třeba dresy, a to nejenom ty hokejové.

A vzhledem k tomu, že poklička mého zájmu poskakovala na hrnci plném názorů už příliš dlouho, rozhodl jsme se dva roky nazpátek upustit páru a udělat si trochu radost. Tak vznikl Dresblog.

Jestli Vám sport, krásné dresy, úchvatná loga či nostalgické tkaničky u krku nejsou cizí, přijměte pozvání. Aktuální dění najdete na twitterovém účtu. Články a hodnocení, dokonce i nějaký ten rozhovor, to je potom k přečtení na domovské stránce Dresblogu.

Kdo ví, třeba tam najdete i grafikův názor na novou identitu Českého hokeje.