O autorovi


Karel Hejkal, grafik, sportovní nadšenec a ničitel kytarových strun z Litvínova.

Email: karel@hejkal.com
Home: www.hejkal.com
Telefon: +420 777 254 763

Když kreslení bolí, je to fajn

19. 6. 2017

Možná tomu nebudete věřit, ale i kreslení dovede bolet.

Samozřejmě fyzicky, třeba když se nesprávně hrbíte nad stolem. Nebo když si vaše rameno postaví hlavu a nehne s ním ani obluzování kortikoidy.

Ale kreslit nezřídka bolí také psychicky. A fest.

To když nedovedete ztvárnit, co přeci v představě vidíte docela jasně — a přesto mlhavě.

Když ruka neposlouchá a zpod tužky leze jedna hrůza za druhou.

„Ten pahýl se ti povedl.“
„To není pahýl, to je ruka!“
„Ruka? Pterodaktyla?”
„Ne. Ruka dívky.“
„Aha.“

„A ten pterodaktyl… on uhořel?“

(deset minut apatického hledění do stropu)

Nebo když inspirace vázne a čas běží. A klient vás za to platí. Hodinově. Sedíte, skicujete. Mlátíte prázdnou slámu. Google — reference — Photoshop — skica — motiv — jiný — další — třetí — pátý — tam — zpátky — tam — zpět! Nic. NIC!

Tik. Tak. Tik. Tak. Nic. Tak. Nic. Tak.

Takhle nějak to vypadá, když autor teprve tápe

Někdy se to holt sejde. Sedíte u práce, bušíte do toho — a houby s voctem. Jenom zmar a frustrace.

Lhal bych, že se mi to neděje. Naopak, častěji než je mi milé. Protože ač mě kreslení živí, pořád svou cestu teprve začínám. A řada témat je pro mě stále velkou výzvou.

 

Zavři oči a kresli to na bránu

 

Proč?

Protože nakreslit jde mnohé — když máte čas.

Ovšem za to vás nikdo neplatí. Abyste novoročenku doručili na velikonoce a přelomový nápad v den vyhlášení insolvence, na to není nikdo zvědavý.

Když nějakou dobu kreslíte, dobře si tahle úskalí uvědomujete. Jste opatrní. Znáte své možnosti, nechcete přijít o dobré jméno.

A pak Vám přijde nabídka, jakou byla ta od nakladatelství Edika. Už když jsem ji zvažoval, bylo mi jasné, co si na sebe pletu.

Podílet se na brožuře s fotbalovou tématikou?

Mraky slovíček? Hráčů, situací? Pecka!

Vlastně to byla práce přímo pro mě. Sport, dresy a hlavně — první ilustrace pro knížku! Že tomu eposu v Edice říkají brožurka, to mne nerozhodilo ani na vteřinu. Sem s tím, považujte za dodané!

Tedy… To byla jedna strana mince. Byl tu i druhý hlas. Skeptický.

„Karle… Mraky slovíček. Hráčů. Situací. Mraky! Temné mraky. Tíživé!“

Ono totiž – zkuste si nakreslit fotbalistu.

Vím. To jsem i já tak nějak zvládl už v sedmé třídě.

A teď…

Když se kreslení pomalu stává zábavou. Ve fázi hrubé skici, už se základní fyzikou těla.

Zkuste nakreslit konkrétního fotbalistu!

Tamhle, v pravém rohu hřiště, viděno z nadhledu, jak peláší na branku a v rychlosti dělá kličku. Pokud možno tak, aby neměl zranění kloubů neslučitelná s kariérou. Přesně takového namalujte, žádného jiného. Aby pasoval do kresby, perspektivy, filozofie zadání.

Z toho se nevykroutíte.

Čím komplexnější zadání, tím hůř máte své rezervy za co schovat. A tohle musí lítat, z nohy na nohu, náběh, křižná, prásk na bránu – gól!

Tohle bude chvílemi očistec, věděl jsem.

 

Baník Hamr – FB Barcelona

 

Je asi jasné, že jsem to vzal. Protože bolest — je dočasná.

A bez trochy šaolinské školy sebeovládání, kdy člověk se zavřenýma očima počítá do tisíce, aby z pracovního koutku neudělal kůlničku na dříví, bez té se člověk nikdy neposune dál.

Ilustrace pro Ediku ve fázi perokresby. Byť elektronické.

A vzal jsem to i z jiného důvodu.

Kreslení mě začalo fakt bavit. Je boží!

Barvy, odstíny, světlo, stín, anatomie, rytmus kresby, směr akce, kompozice. Je toho tolik, s čím pracovat, co se přiučit.

Čím více do tajů malování pronikám, tím víc žasnu, jak komplexní znalosti, um i záměry se skrývají třebas i v těch nejjednodušších kresbách špičkových autorů.

Vím.

Bůhví, zda a jak blízko se takové dovednosti kdy přiblížím. Ale žene mě touha osvojit si postupně vše, co ty nejlepší oněmi skvělými ilustrátory dělá.

Dneska už můžu říct — byl to parádní nápad, plácnout si s Edikou. Málokterý projekt mě tolik posunul.

Stálo mě to mnoho úsilí, víc než cokoliv za poslední roky. Přitom by člověk řekl – pár kreseb. Jenže pro mě byly složité, když jsem je chtěl namalovat co nejlépe.

Ukázka kresby pro fotbalovou učebnici

Svedl jsem to a jsem trochu pyšnej. Ne příliš, protože vím, co a koho ještě vidím daleko před sebou.

Spíš mám v sobě spokojenost člověka, co právě započal realizaci projektu „Everest“ a zrovna si s blaženým úsměvem a celý uřícený stahuje škorně po prvním výběhu na větrnou hůrku 🙂

A proč ne.

Nakonec — i z malého kopce je slušný rozhled kam dál. 

 

 



© Karel Hejkal 2008 - 2013 | karel@hejkal.com | Vytvořeno v PSPad editoru | Entries (RSS) and Comments (RSS). | Powered by WordPress.